pondělí 21. března 2016

):)

.. tak přesně tohle se mi povedlo odepsat kamarádce. A já jsem si vzpomněla, že jsem to už někde viděla. A že se mi to líbilo. No, ještě aby ne. Je to emotikon používaný pro bipolární poruchu. Vlastně smutný i veselý dohromady.
Tak jsem se trochu zamyslela, protože poslední dobou mám trošku problém zvládat okolnosti. Dokud chodím do práce, je to jednoduché. Dělám dvanáctky; takže se ráno vykopu z postele, hygiena, občas stihnu i kafe, a pak prostě dvanáct hodin v práci, večer občas s někým na pivo, ale převážně jít domů, cca dvě hodiny se ochomýtat kolem notebooku a spát aby bylo ráno repete. Problém ale nastává ve volnu. Díky dvanáctkám mám pak totiž volno celý den. A to je prostě.. no nene. Vidím se třeba jak vstanu, vykoupu se, udělám si dobrou snídani u které si přečtu kousek nějaké knihy, půjdu ven na procházku něco fotit, nebo do knihovny, cestou domů zajdu na nákup a uvařím si něco super.. Tohle všechno si představuju, zatímco usínám a těším se na volno. A u toho těšení to taky končí. Vzbudím se líná a šťastná, že nikam nemusím. Snídaně fakof, stejně je poledne. Sprcha? Bych se musela svlíkat a v tom svetru je mi táááák fajn. Kafe cajk, kafe můžu a nic po mě nechce. Kouknu na blogy, tumblr, facebook, zprávy, videa na youtube.. Šla bych ven, chtělo by to, přece tady nemůžu zůstat celý den.. Hmm, bych musela do sprchy. Se mi nechce, dám cigáro na balkóně, to se počítá taky ne? Stáhnu film, pak už půjdu něco dělat. Ok, tak ještě jeden...

No, a takhle to může jít klidně celou dobu volna. Opustím byt jenom když jdu na nákup, do Alberta na konci ulice, 15 minut před zavíračkou, přes pyžamo mám kabát. Kupuju jídlo a víno. Samozřejmě mám výčitky, protože jsem toho mohla tolik dělat. Ale co, odpočívat je důležité a je mi fajn.

Tohle je jedna varianta.

Druhá je nonstop párty. Párty začínající po práci před volnem. Pijeme, bavíme se, balíme jointy, nad ránem spát. Vzbudit se odpoledne, dát jointa a pivo na stojáka místo snídaně cestou na nákup, vaření jídla. Sprcha, jiný oblečení, večer dáváme repete. Občas změníme lokál. A takhle celou dobu. Je to báječné.

O tom to je. Neumím dělat nic mezi tím. Baví mě oboje. Buď jsem doma a nechci s nikým mluvit, venku mě pak obtěžuje i člověk jdoucí po opačné straně ulice, nebo se báječně bavím venku s lidmi, vymetám hospody anebo parky s lahví vína v ruce. Takhle funguju ve všem. Nejsem neutrální. Spousta věcí je mi sice jedno, ale to proto, že mě se přímo nedotýkají. Takže se o ně nestarám. Pokud se mě něco týká, mám k tomu vyhraněný vztah. Buď mě to sere, nebo to miluju.

Co s tím? Tohle píšu na zemi, protože mě tady napadlo podívat se na blogger a taky že bych mohla něco napsat. Taky mě napadlo že by bylo super si ten notebook postavit na stůl a sednout si k tomu jako člověk, místo aby se mi zatímco píšu odkrvily nohy a bolel mě zadek páč sedím na debilním polštáři. Well.. mám odkrvené nohy a bolí mě zadek. Nic, jdu to rozhýbat, musím nakoupit, došlo jídlo.